Když věci nejdou podle plánu

Někdy prostě věci nejdou tak, jak jsme si je vysnili či vytvořili ve svých představách … a když se to táhne delší dobu, je to stav celkem frustrující. Tehdy si zas a dokola říkáme, proč právě nám se to děje, proč právě nám se nedaří. Řešíme, kde co děláme špatně, proč se zase cítíme mizerně ... a v zajetí těchto, často zacyklených úvah, se začínáme cítit čím dál hůř. Roste naše tendence se porovnávat a naše touha najít viníka.

Řada lidí ho hledá někde venku, aby mohli ukázat na něco nebo na někoho, kdo za to může, kdo je vinen! Oddat se tomuhle lákavému honu je naučený proces, úplný autopilotní mód. A proč? Protože úleva přichází téměř hned. A my se chceme cítit líp! Ideálně hned, včera bylo pozdě! Už se nechceme babrat v “tom” marastu.

A jako bonus se celkem rychle cítíme jaksi lepší než ti druzí. Což je taky super, že? Někdy se vnímáme jako vítězové a někdy jako právem politováníhodné oběti osudu. Ale hlavně, hlavně, to není na nás! Chápete? Byli jsme zproštěni “obžaloby”!

Ve skutečnosti jsme se však vzdali vlastní odpovědnosti za to, co se nám děje, a to může být malér.

Pak je ale taky jiná skupina lidí, která nehledá venku, ale hledá “viníka” uvnitř sebe. To se na první pohled jeví jako zdravější varianta a určitě tomu tak je. Nicméně! Pokud tento proces sklouzne k sebeobviňování na téma, jak jsme nemožní, trapní, hloupí, staří, oškliví a já nevím jací, a proto se nám nemůže to či ono podařit.

Případně uvízneme v pocitu, že si úspěch, pochvalu, lásku atd. nezasloužíme, protože … jsme např. Fandovi v 5.třídě šlohli desetikačku a teď za to musíme trpět🤦‍♀️ .. tak nám tenhle vnitřní pohled ve finále ubližuje víc než zaměření se na vnějšího viníka. Tam si aspoň rychle ulevíme od nepříjemných emocí.

Co tedy s tím?

• Ukliďte si = zpracujte si emoce, využít se dá leccos od bušení polštářem do zdi, přes terapeutický dopis, poplakání si u nějakého dojáku po EFT apod.

• Sedněte si a dejte si na papír, jak by situaci viděl úplně nestranný člověk, jaké by tam viděl plusy a co by doporučil dělat příště jinak, případně jak.

• Vezměte si tato doporučení a začněte je realizovat - pomalu, postupně, leč vytrvale a s 1 klíčovou podmínkou! - Ať už budete realizovat jakýkoliv krok, více či méně náročný, vždy se ptejte sami sebe: “Je to, co se chystám udělat, krok směrem k mému cíli? K realizaci mé vysněné změny?” A pokud ano, běžte do toho!

Jaký to (ne)bude?

• Bude to chtít čas, než se okolnosti kolem vás změní.

• Nemusí to být příjemný proces.

• Budete mít možná chvílemi stažený žaludek nebo zadek, případně obojí, ale to je normální!

• Okolí nemusí plesat nadšením a jít vám tzv. na ruku.

A pamatujte si 1 věc!

Máme-li dojít k jinému výsledku než dosud, je potřeba začít dělat někde něco jinak!

S láskou,

Gábi

P.S.  Chcete se svými emocemi i životem obecně pohnout víc? Mrkněte na můj online program Začni si víc věřit