SÍLA POZITIVNÍCH MYŠLENEK … ? To slyším teď furt a všude a už mě to dost s ... (vadí) :-) !?

Výše uvedené je stále častější reakcí řady lidí, kteří mají pocit, že řeči o pozitivním myšlení jsou jen zprofanované kecy „sluníčkářů“, snažících se vymámit z jalové krávy tele, potažmo z druhých peníze za snadný byznys …

Jak to tedy s těmi pozitivními myšlenkami / afirmacemi / prohlášeními atd.atp., o kterých se teď pořád někde řeční, doopravdy je?

No…, má se to s nimi tak, že prostě fungují … :-) Jen je fajn si ujasnit, co jim vdechne život, aby se mohly provalit minimálně ve 3D realitě.

V první řadě je potřeba, aby šlo o prohlášení/věty/slova (doplňte si podle sebe), kterým jsme schopni a ochotni UVĚŘIT SRDCEM ... vlastně jim věříme proto, že cítíme, že takto je to správně, že takto je to pro nás to nejlepší, že nám v tu chvíli život opravdu chutná... Je to chvíle, kdy je potřeba vypnout hlavu a „myslet“ srdcem, což je pro někoho disciplína, kterou by raději vyměnil za jakoukoliv jinou „…Jen ne, Bože dobrotivý, tohle … Vrtat se v sobě, dejte mě pokoj … Nimrat se v pocitech … :-) “ … Jenže můžeme strávit dny, týdny i měsíce před zrcadlem, tvrdošíjně omílajíc: „Jsem hezká, jsem hezká, jsem hezká…“ nebo „Jsem vtipný, jsem vtipný, jsem vtipný…“, ale pokud tomu v hloubi srdce nevěříme, tak pravděpodobně jediným výsledkem bude vystátý ďolík před zrcadlem a frustrace, že TO nefunguje, nebo ještě líp, že MĚ TO nefunguje, zatímco těm druhým … To nás pak „krásně“ cyklí v pocitu selhání a následuje další pokles na křivce vnímání vlastní hodnoty a víry v sebe.

Co s tím? Pokud chceme ve svém životě něco jinak a vlastně si to nové ani neumíme představit – viz například naše reakce typu: „Já? Jejda, já nééé, to si ani neumím představit!“ Nebo další vlastňák typu: „Nené, to si nezasloužím, šéfe, na to já nemám, to spíš tamhle Karel nebo Tonička, ti jsou lepší.“ Anebo: „To se ke mně nehodí.“ (doplňte si vlastní reakce, hm?:-) – pak je někde v nás obrovský strach, strach, ze změny, potažmo z bolesti, z nejistoty, kterou změna nese. Na povrch se derou pochyby a otázky. – Ustojím to? Co tomu řeknou druzí? Co když budu trapná/trapný? Co když se to někomu nebude líbit? Co když tím o někoho přijdu? Co když, co když, co když … ?

Need a pause

Zastavme se v takové chvíli a dejme si čas. Opravdu si potřebujeme nakládat do svého báglu s visačkou STRACHY tyhle nekonečné seznamy otázek? Opravdu jsou pochyby a strach to, co opravdu v životě chceme? Pokud ne, tak nahlédněme dovnitř do báglu a pojmenujme si všechno, co tam máme? Jaké jmenovky by měly jednotlivé strachy, které si tam léta lebedí?

Už jen to, že si něco pojmenujeme, léčí, najednou víme, jaký protivník proti nám stojí a tím, že ho máme na očích, ztrácí nad naším životem svou moc. Když např. Sparta ví, že finále Ligy mistrů bude hrát s Barcelonou, má šanci se připravit, jinak se bude do poslední chvíle klepat, kdo se objeví na hřišti a co si se soupeřem počne. Velkým zdrojem strachu bývají tajemství, a to prosím může jít z pohledu vnějšího pozorovatele o „maličkosti“, které jsou ale pro dotyčného tak bolestivé, že vynakládá enormní úsilí na to, aby je utajil před celým světem, potažmo před sebou… Tajemství v nás posilují pocity studu, viny, selhání, byť nahlédnuty z jiného úhlu mohou být zbaveny své moci velmi rychle.

...takže ..., ve chvíli, kdy se přehrabujeme v báglu, odpovídejme velmi upřímně sami sobě na otázku: Co s tím strachem udělám? Jak s ním můžu pracovat? Co jsem pro jeho odbourání ochotnen/ochotna udělat? … A pak ... konejme, pracujme, vyprazdňujme bágl …

Pakliže nám pozitivní prohlášení a pozitivní představy přinášejí příjemné pocity uvolnění, klidu, radosti a naplnění, jsme na správné cestě, jen je třeba na to nahlížet jako na POČÁTEK cesty, kde je třeba vytrvat, a pro realizaci našich tužeb ve 3D začít vnášet naše sny do REÁLNÝCH KROKŮ. Klidně pidi midi minikrůčků, ale dokud jenom sníme, tak zůstaneme v naší hlavě a srdci. Minikrůčky nám však

postupně dodají poztrácenou sebedůvěru, začnou nás plnit radostí a odhodláním jít dál. Samozřejmě, že přijdou výzvy – pochybnosti, kritika, …, ale je jen na nás, zda je přijmeme jako láskyplnou nápovědu, kudy dál, nebo jako STOPku, že jsme vstoupili na zakázané území a tohle není nic pro nás… Každý máme právo volby, volme tedy srdcem a s nohama pevně na zemi :-)

S láskou

Gábina

P.S. Faktem je, že výzvy si do života vlastně posíláme sami, abychom se jakože utvrdili v pocitu, že si to všechno hezké a radostné tak nějak musíme zasloužit, ale o tom zase někdy jindy :-)

Pokud máte pocit, že se Vám v životě stále cosi opakuje, že něco není úplně ono, že vnitřně cítíte, že chcete fungovat jinak a možná ani nevíte jak anebo nevíte jak na to, moc ráda Vám pomůžu.

Kontaktovat mě můžete přes facebook https://www.facebook.com/gabriela.trosterova.grundova/ nebo na stránkách www.gabrielagrundova.cz